Dialog v podvečer

Utahaná z práce. Oči se klíží, tělo nechce poslouchat. Navíc se přidává deprese ze školy. Lehla jsem si na gauč, abych asi tak za pět minut vstala a při malilinkatém turečkovi se snažila zlikvidovat obrovitananánský koš s nevyžehleným prádlem. L. se mě snaží povzbudit a potěšit, ví, že to může zachránit už jen Roneček ...

L: Chceš sem přivézt Ronďu?

A: Ani ne, zase sem naťape.

L: Však je celkem sucho. A když mu nedáme nic jíst, ani tu tak nenaslintá.

Chudák Ronny. A přitom je tak hodný. Jeho nejoblíbenější činnost v sobotu dopoledne -  pozorovat mě při vaření, dokáže sedět hodinu i víc v klidu, bez škemrání! u kuchyňské linky. Odpoledne to vystřídá, sedí venku před dílnou pod oknem a pozoruje L. při práci.

Fakt, ten pes je nejvěrnější tvor, jakého jsem kdy poznala. Zlatíčko naše.