Přečteno nejen do školy

Letos v lednu jsem si udělala e-learningový kurz E-litka. A byl to dobrý tah, protože přehled současné české literatury se mi pak hodil současně i ve škole v zimním semestru.

Nestíhám psát podrobněji, ale protože prostě miluju různé seznamy a seznamy seznamů, tak aspoň ve zkratce:

KATALPA, Jakuba. Je hlína k snědku?. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006, 135 s. ISBN 8071858161.

Doporučuji, je tam všechno - příběh, tajemství, zděšení, zhnusení, erotika, kam se na to hrabe Padesát odstínů šedi.

KRATOCHVIL, Jiří. Lehni, bestie!. Vyd. 1. Brno: Petrov, 2002, 144 s. ISBN 8072271377.

Úžasná knížka, připadalo mi, že si to nevymyslel, ale že jsem o tom už někde četla. Neskutečné, to je fantazie, panečku.

KRATOCHVIL, Jiří. Dobrou noc, sladké sny. Vyd. 1. Brno: Druhé město, 2012, 294 s. ISBN 9788072273256.

Nabuzená jeho Bestií jsem se na toto těšila. Silný příběh, jen mi připadalo, že už není psaný s takovou lehkostí. Na mě moc dlouho trvalo, než se začal samotný děj ... možná to pro něj bylo až tak citlivé téma, že se mu o něm špatně psalo, nevím.

HVORECKÝ, Michal. Silný pocit čistoty. Vyd. 1. Zlín: Marek Turňa, 2005, 151 s. ISBN 8090356230.

Pokud chcete zažít skutečné znechucení z příběhu, přečtěte si toto. Příběh je tak silný, že jsem knížku přečetla na jeden zátah. Člověk si myslí, že už má povědomí o lidské psychice a přitom ho vždycky něco nového překvapí.

ŠMAUS, Martin. Děvčátko, rozdělej ohníček: Na cikňi na bari, čarav tro voďori. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 254 s. ISBN 8024214830.

Nikdy jsem to moc neřešila, ale trochu mi tato knížka pomohla zjistit, jak se to s myšlením Romů. Ty blbé a nešťastné věci se člověku stejně stanou většinou jen náhodou, ne že by vyloženě chtěl, a ještě když k tomu nemá zázemí rodiny, ale zas má tmavší pleť, je předpoklad, že nebude jen tak spokojený a bude žít v klidu.

DENEMARKOVÁ, Radka. A já pořád kdo to tluče: (temná komedie). Vyd. 1. Brno: Petrov, 2005, 175 s. ISBN 8072272195.

Kniha o tom, jak nás minulost vždycky nějak dostihne a stejně se s ní musíme poprat, vyrovnat. Spíš než temná komedie to byl temný příběh.

JOHN, Radek. Memento. Praha: Československý spisovatel, 1989. ISBN 8020200401.

Tuto knížku jsem si měla přečíst na základce, protože je dnes už jen slabším odvarem toho, jak feťáci myslí a žijí.

HODROVÁ, Daniela. Ztracené děti: román. Vyd. 1. Praha: Hynek, 1997, 384 s. ISBN 8085906473.

Dost náročná beletrie, ústřední postavě se ztratí dcera (mimochodem, hledá ji, ale v knize nikdy nenajde, konec hodně otevřený), na základě toho se hledající matce prolíná svět reality a fantazie, hodně velká symbolika, odkaz na náboženství, zajímavě napsané.

FORMANOVÁ, Martina. Skladatelka voňavého prádla. Vyd. 1. Brno: Petrov, 2002, 210 s. ISBN 8072271210.

O moderní Popelce. Nic jiného jsem od ní nečetla, tak jen doufám, že další knihy Formanové jsou kvalitnější. Do postele před usnutím ale dokonalé.

HŮLOVÁ, Petra. Paměť mojí babičce. Vyd. 1. Praha: Torst, 2002, 235 s. ISBN 8072151746.

Myslím, že prvotina Hůlové, ale vyzrálý příběh poposijící osudy tří generací žen, perfektně napsané, napínavé, úžasná znalost prostředí, můj velký obdiv.

BALABÁN, Jan. Prázdniny: povídky. Vyd. 2. Brno: Host, 2007, 88 s. ISBN 9788072942558.

Kvalitní, ale ne tak ohromující, abych po nich sáhla podruhé. Chystám se na Zeptej se táty, snad bude lepší.

ANDRONIKOVA, Hana. Zvuk slunečních hodin. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2001, 285 s. ISBN 8024206897.

Tak tato kniha je moje bible. Je v ní všechno - láska, nenávist, smrt, nacismus, rodina, cizí země ... Úžasná. Není moc knih, u kterých brečím.

KATALPA, Jakuba. Němci. 1. vyd. Brno: Host, 2012, 416 s. ISBN 9788072946822.

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.(zdroj: kosmas.cz)

HÁJÍČEK, Jiří. Rybí krev. 1. vyd. Brno: Host, 2012, 354 s. ISBN 9788072946396.

Román líčí jihočeský venkov na přelomu 80. a 90. let. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013.
Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Mvěk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.  Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (zdroj: kosmas.cz)

MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Slepá mapa. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 394 s. ISBN 9788072948871.

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu "genetickému kódu" i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: "Teď už je to jen na mně..." (zdroj: kosmas.cz)

Tyto poslední romány mi dost splývají, nejen, že jsem j četla ve sledu za sebou, ale i podobným grafickým zpracováním. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda podobná grafika, podobný vizuální styl u všech titulů nakladatelství Host je výhoda či nevýhoda ...