JANOUCHOVÁ Kateřina. Ukradené dětství. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2007. 270 s. ISBN 978-80-204-1736-7.
Autobiografická kniha, kde hlavní hrdinkou je sama autorka, Káťa. Popisuje svůj život před i po emigraci do Švédska. Poutavě píše o svém dětství, které prožila částečně v Praze, vzpomíná na krásné zážitky prožité u babičky na prázdninách, později pak, jak v deseti letech emigrovala její rodina, matka, otec a mladší bráška na krátkou chvíli do Dánska a pak do Švédska, kde zakotvili. Kniha není ani román, ani pro dětské čtenáře. Teda, může být, ale to, s čím se autorka chtěla svěřit, je podle mě určeno spíš pro ty, co ji pochopí. Co pochopí dětskou duši, která se musí vyrovnat se ztrátou bezpečí, jistoty a zázemí, která se musí naučit žít v cizí zemi. Asi je těžké cítit se dobře někde, kde jste se nenarodili, kultura cizího národa je vám cizí a vaši rodiče se se vším, i s jazykem, potýkají stejně jaky vy. Život v 70. letech ve Švédsku musel být strašně zajímavý, ale zažít to, co popisuje autorka, bych nechtěla. Hlavní pocit z knihy: kdyby nebylo komunistů, nemusely by tisíce rodin z Československa řešit podobnou situaci. Zajímavé bylo sledovat pocit autorky, že záviděla švédským dětem ten pocit bezpečí a jistoty, protože nezažily válku a to, co po ní následovalo. Kniha končí ve smutném bodě, kdy si svůj osud Katka ve dvanácti uvědomí.
RE: Janouchová K. - Ukradené dětství | contritus | 02. 02. 2010 - 11:10 |