Kdo nebaští, není pes

A to já jsem. Tak baštím.

Překecal jsem svýma smutnýma psíma očima paničku, aby mi sem dala zas jednou nějaký článek. Moc práce to nedalo, protože tento pohled zvládám levou zadní. Panička je měkká, ukecat se lehce nechá.

Vedla takové ty řeči, že teď na mě bude mít víc času a že se mi bude víc věnovat (jen aby!), tak jsem moc rád.

Chytla se za nos a konečně mně po dlouhé době pořídila i nějaké ty fotky.

Páníček vařil guláš. Ve velkém hrnci, pro 30 lidí. Hádejte, kdo hrnec vylízal tak, že se skoro ani nemusel mýt.

A nenadávejte, že taková jídla nesmím. Občas si pochutnám i na palačince, vylížu kastrůlek po omáčce nebo shltnu knedlík. Ale babička říkala, že to můžu. A babičky mají co? Vždycky pravdu

Ale úplně nejvíc mám rád blumy, jablíčka, hrušky, mladé brambory, melounek, meruňky, rajčátka, švestky, maliny, jahůdky,okurky, hrozny,  to vše neumyté, v syrovém stavu, nejlépe když si sám sklidím, utrhnu nebo sesbírám pod stromem na zemi. Takzvaná samosklizeň. Jen škoda, že letos nebyly třešně.

Jsem velký zlý pes!

Zátiší s udírnou, na babiččině terase. Terasa je bezva. Babička má na ni skleněné dveře, takže když tam chvilku okouním, dostanu něco dobrého nebo se aspoň pomazlíme

Jako na pohlednici! Až na ten uslintaný čumák, Ronny

Snaha o intelektuální pohled

Vylizování hrnce od gulášku poprvé ...

... podruhé, pěkně pečlivě, až do kraje ...

Tady už končím ...

Ty mě fotíš?

PS. Nevím, proč musela panička tu poslední fotku všem kamarádkám, které tak báječně drbou za uchem, ukazovat ...