Ronny hrdina

V sobotu panička se svou mamkou natírala dřevo, což teda pro mě moc velká zábava nebyla. Barva mně nevoní, štětce byly schované, abych je nemohl někam odnést, aspoň kus hadru jsem jim rozcupoval. Honili mně po dvoře, ale co naplat, jsem rychlejší. Odpoledne se trochu vyčasilo a panička se rozhodla, že si půjde poctivě nakrást ořechy na vánoční cukroví a vzala mě s sebou. Jo, a taky svou mamku, ta s námi na procházce byla vůbec poprvé.  Moc si libovala, že pobíhám kolem bez vodítka, neutíkám a přiběhnu na zavolání, prý jsem moc šikovný pes.  Šli jsme do polí, kolem zahrad až k vinicím, ořechy byly nasbírané, paniččina mamka si nasbírala něco do vázy, vesele si povídaly a já je hlídal, co kdyby se třeba náhodou ztratily. Při cestě nazpátek, kousek od domu, se najednou ze zatáčky vynořil obrovský vlčák a jak nás uviděl, přiběhl k nám. Nejdřív jsem jsem dělal jakoby nic, poznal jsem v něm totiž sousedovic Zaka, co na mě vždycky štěká. Beztak závidí, že jsem pro své páníčky miláček, nejsem přivázaný jako on a mám svůj koteček, a navíc ty dobrůtky, které pořád dostávám. Milý Zak si mě očichal a pak začalo to pravé divadlo.  Zaka asi popadl amok a ohnal se po mně, zakousl se mně za krkem do srsti a táhl mně dolů z meze. Panička si mě sice obezřetně dala nazpět na vodítko, hned jak jej viděla, ale nic to teď nepomohlo. Vyklouzl jsem jí i z obojku. Přiznávám, trošinku jsem se bál a snažil se schovávat mezi paničku a její mamku. Zak vrčel a nevypadalo to, že je to pro něj jen hra. Panička se o mě strašně bála, volala Zakova pána, který po pár minutách přiběhl a Zaka se mu naštěstí povedlo odvolat. Uf, to se mně oddychlo. Panička si se sousedem vyměnila pár peprných poznámek, soused nakonec udělal závěr ten, že Zak je ještě štěně (má skoro 2 roky!) a nic by mně ve skutečnosti neudělal. Co šílíte, je to štěně, si jen hráli, máte si ho hlídat. Nejhůř tento zážitek nesla paniččina mamka, která se o mě moc bála. Paničku moc mrzelo, že jindy chodíme stejnou cestou a nic se nestane, a hned napoprvé s její maminkou se nám stane toto. Po zbytek cesty jsem byl na vodítku a dělal, že se vlastně nic nestalo, ale srdíčko mně tlouklo hodně rychle, to panička poznala. Vyjímečně jsem byl rád, že už jdeme domů. Nemám rád Zaka, grrrrrr.