KOLÁROVÁ, Jaromíra. Naděje na hluboké dno. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1986. 206 s.

Knížka přečtená za jeden den. Moc pěkné čtení, české spisovatelky mám ráda. A krásné jméno autorky - Jaromíra.

Hlavní postava, Anna Dlasková, mi byla sympatická hned od prvních stránek. Představovala jsem si ji jako hezkou, milou, udržovanou ženu po šedesátce. Na obálce píší

Chtěla bych vysvětlit, proč mám články jako Anuška pod heslem. Svět je malý a krom vás, blogařů, nestojím o to, aby mě našel někdo známý (ne že bych chtěla něco skrývat, ale už tak, z principu).

Proč píšu? Proto, že se mně tak nějak zdá, že myšlenky napsané si lépe srovnávám v hlavě. A navíc, i když čtu diskuze (hlavně) u jiných, člověk si poslechne ten názor zvenčí - na

Beneš, Václav Třebízský. Bludné duše. 10.vyd. Praha : Vyšehrad, 1986. il. Karel vodák, 1985.

Kniha, která vyšla v rok mého narození. Přečtena asi před měsícem a půl.

Mezitím spoooousta oddychové četby.

Historický román, odehrávající se za vlády vlády císaře Josefa II., zachycuje část selské rebelie - boj Podlešáků za jazykovou svobodu

Utahaná z práce. Oči se klíží, tělo nechce poslouchat. Navíc se přidává deprese ze školy. Lehla jsem si na gauč, abych asi tak za pět minut vstala a při malilinkatém turečkovi se snažila zlikvidovat obrovitananánský koš s nevyžehleným prádlem. L. se mě snaží povzbudit a potěšit, ví, že to může zachránit už jen Roneček ...

L: Chceš sem přivézt Ronďu?

A: Ani ne, zase sem naťape.

L: