Letos v lednu jsem si udělala e-learningový kurz E-litka. A byl to dobrý tah, protože přehled současné české literatury se mi pak hodil současně i ve škole v zimním semestru.

Nestíhám psát podrobněji, ale protože prostě miluju různé seznamy a seznamy seznamů, tak aspoň ve zkratce:

KATALPA, Jakuba. Je hlína k snědku?. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006, 135 s. ISBN 8071858161.

Doporučuji,

MÜLLEROVÁ, Herta. Rozhoupaný dech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2193-7.

Přeložila Radka Denemarková. Müllerová za tuto knihu dostala Nobelovu cenu za literaturu v roce 2009.

Pestré vrstvy od Landsmanna, ze kterých nám profesor na přednáškách předčítal, jsem zatím nečetla, knížku Fotr, která prý už není tak skvělá a autentická, ano. Na internetu jsem si v jedné recenzi našla, že jazyk spíš připomíná středoškolské slohové cvičení, s čímž teda souhlasím. Unylý příběh, kdy hlavní hrdina Slávek nedokáže nic jiného než vědomě i nevědomě ubližovat ostatním, využívat je a

Možná jsem měla začít od spisovatelky Soukupové číst něco jiného.

Knížku jsem přečetla, ale ke konci jen ze setrvačnosti, ne ze zvědavosti. On bohužel ani ten konec není jednoznačný, a já mám strašně ráda ty opravdové, i třeba plačtivé a smutné, ale nějaké konce. Knížku jsem si půjčila, protože jsem z ní četla kousek na jednom literárním kurzu a moc se mi líbil. Jenže ve skutečnosti je

Madla VACULÍKOVÁ a Pavel KOSATÍK. Já jsem oves: rozhovor s Pavlem Kosatíkem. 1. vyd. Praha: Máj, 2002. ISBN 80-865-6935-7.