Nic nebude. Žádné foto. Protože je panička nemožná a pořádné fotky neudělá, u stromečku nevyfotí, ve sněhu jak řádím nevyfotí, aspoň si postěžuju, jak se mnou byli zase u doktora.

Já, chudáček malý, jsem zase musel po roce na očkování. Loni jsem u toho pána v bílém, co tak divně smrdí, byl s paničkou a Lukášovým taťkou. Asi jsem byl bez páníčka nějak nesvůj či co a řádil jsem jak černá

psu rozumět a naučit se číst jeho myšlenky. Pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát, protože neumí mluvit.

Axel Munthe

 A to já teda neumín.

Zato umím oběhnout celou zahradu 3x dokola v rekordně krátkém

A to já jsem. Tak baštím.

Překecal jsem svýma smutnýma psíma očima paničku, aby mi sem dala zas jednou nějaký článek. Moc práce to nedalo, protože tento pohled zvládám levou zadní. Panička je měkká, ukecat se lehce nechá.

Vedla takové ty řeči, že teď na mě bude mít víc času a že se mi bude víc věnovat

I ten pes ví, že přišlo. Náš Roneček totiž není žádné tele. Teda, co do velikosti skoro ano, ale jinak je chyyyytrý.

Řádí zase na zahradě, honí se se sousedovic psy okolo plotů, vyhrabuje staré zapomenuté kosti, schované donedávna pod sněhem.

Má takovou radost ze sluníčka a tepla a z toho, že jsme s ním na dvoře teď déle, protože je ještě světlo.

Na zahradě pobíhá jak